3 způsoby, jak mindfulness pomáhá vůči úzkosti

Zadejte si do google vyhledávače "mindfulness" a dostanete 95 milionů odkazů. Mindfulness je v posledních letech velmi populárním pojmem. Slibuje, že funguje na chronickou bolest, úzkosti, deprese, obsedantně-kompulzivní poruchu, závislosti, posttraumatickou stresovou poruchu, poruchy osobnosti a tak dále a tak dále. Kritici nadužívání mindfulness ji hanlivě přezdívají "mekáč" - kvůli jejímu často zkomercionalizovanému a zjednodušenému pojetí. K duševnímu zdraví a pohodě se těžko dostaneme "levně a rychle" - ostatně jako k máločemu.

Mindfulness je ale užitečná a má svoje místo.

Mindfulness se dá přeložit jako všímavost, bdělá pozornost. Nejjednoduššeji si jí můžeme představit jako proces, který se děje, když se soustředíme na svůj vlastní dech. Vnímáme, jak proudí vzduch dovnitř a ven, v neustále se opakujícím rytmu, pak si uvědomíme, že nám myšlenky odběhly úplně jinam, třeba k práci nebo ke své rodině, a potažmo k obavám, že nestíháme odevzdat úkol nebo si naše dítě nevytisklo pracovní list. Nevstaneme a nezačneme dodělávat práci, ale pomalu se vrátíme ke svému dechu, který je emocionálně neutrální a naše úzkost se zmírní. A tak dokola.

Mindfulness v základu vychází z principu reciproční inhibice - není možné, aby něco bylo současně v napětí i v uvolnění. Pokud máme obavy, cítíme úzkost, tělo na ni zareaguje napětím ve svalech. Často se nám nedaří odklonit myšlenky nebo přeladit pocity, ale můžeme pracovat s tělem. A pokud se nám ho podaří uvolnit, pocity i myšlenky povolí také. 

Efekt 1: Mindfulness na tělo

Úzkost se projevuje různými fyzickými symptomy - např. svalovým napětím, poruchami spánku, únavou, bušením srdce, problémy s dýcháním, žaludeční nevolností. Určité situace v nás opakovaně vyvolávají úzkost, až se vytvoří nervové propojení - "tato situace = pocit úzkosti". Později se však porozumění mezi tím, co úzkost vyvolávalo a samotnou úzkostí vytratí a zůstane jenom tělesná odpověď.

Díky schopnosti mozku přizpůsobovat a měnit nervová propojení v odpovědi na změny v prostředí, se dají "naučené" úzkostné odpovědi "přeučit". Výzkumy dokázaly, že praktikování mindfulness po dobu několika týdnů dokázalo změnit jednotlivé nervové dráhy v mozku a lidé pak cítili všeobecně méně úzkosti a depresivných pocitů.

Efekt 2: Mindfulness na duši 

Důležitou součástí mindfulness je přijímání věcí tak, jak jsou. Nejde o rezignaci, která je spojená s poraženeckou a smutnou náladou, jde spíš o nehodnotící pozorování a akceptaci stavu věcí. Na situace, které v nás vyvolávají negativní emoce máme často tendenci prudce reagovat, ale ne vždy je to výhodné. A často může tato nepromyšlená reaktivita vyvolat kaskádu dalších reakcí. Například si můžeme uvědomit, že situace, ze které jsme uzkostní, za nějakou dobu skončí a nezačneme (jako obvykle) roztáčet kolo starostí a katastrofických představ. Zevšeobecněně, lidé, kteří praktikují mindfulness, jsou schopni větší flexibility v myšlení a tím pádem i zdravějších vzorců chování.

Efekt 3: Mindfulness na vztahy

Protože mindfulness rozvíjí vnímání a akceptaci, můžeme lépe nebo dříve, vnímat to, co se v nás děje a také spíš pozorovat, než reagovat na "první dobrou". Ve vztazích s druhými lidmi to vytváří prostor na porozumění a dialog.

Limity mindfulness a jejich překonávání

Lék ani metoda fungující širokospektrálně na všechny nemoci neexistuje, i když se nám často svět takové léky a metody snaží vnutit. Proto i mindfulness není pro každého. Pro lidi, kteří žijí v hektickém tempu termínů, schůzek a povinností, se může představa zastavit se rovnat nebytí. A pokus takových lidí praktikovat mindfulness v klasickém provedení může znamenat, že místo snížení napětí se u nich nervozita a úzkost zvýší. Tehdy je dobré zkusit přemýšlet a experimentovat s tím, co dovoluje takovému člověku relaxovat.

Jedním ze směrů využítí mindfulness a přirozeného zájmu člověka je kombinace práce s tělem a práce s domácím mazlíčkem, kterému se budeme věnovat příště.

Text bh