Strach ze školy

Školní rok je definitivně tady a představuje velkou změnu pro žáky, rodiče i učitele. Jen málokteré dítě se těší do školy a i dospělí si mohou povzdechnout za letními časy bez každodenního ranního vstávání, dělání svačin a domácích úkolů.

Až pro čtvrtinu dětí může být nástup do školy problematický. I děti, které školu zvládají jinak bez problémů a mají spousty kamarádů, mohou první dny protestovat a stěžovat si. Některým z nich to trvá i několik týdnů, než si zvyknou a nepotřebují tahat každé ráno z postele.

U malé části dětí (2 až 5%) jde ale o závažnější problém. Pro takové děti "netěšení se" přetrvává, nemizí a každé ráno se objevuje odmítání, křik, vzdorovitost. Nebo večer před spaním, případně ráno před odchodem, se objevují různé zdravotní potíže - bolesti hlavy, břicha, zvracení, nebo se tyto problémy projeví ve škole. K tomu se mohou přidat děsivé noční sny, strach z tmy apod. Pokud je dítěti dovoleno zůstat doma, potíže rychle ustupují, aby se další den objevily znovu.

Pro rodiče i učitele je často velmi obtížné rozlišit, proč dítě nechce jít do školy. Simuluje nebo je skutečně nemocné? V čem tkví problém?

Separační úzkost

Za většinou problémů s docházením do školy a s jejím odmítáním stojí právě separační úzkost. Je to obava dítěte octnout se v odloučení od důležitých osob - mámy, táty, prarodičů atd. V určitém věku je to normální, ale tříleté dítě by už mělo zvládnout krátkodobé odloučení od rodičů. V mírnější nebo krátkodobější podobě se může objevit u prvňáčků, nebo taky i u starších dětí v situacích, které dítě může vnímat jako nebezpečné nebo ohrožující, např. v nemocnici. U některých dětí se odmítání školy objeví ve věku kolem 10, 11 let, kde souvisí s přechodem na druhý stupeň školy a taky v souvislosti s přirozeným uvědomováním si definitivnosti smrti a strachu z ní. Proces je o to komplikovanější, že odloučení je náročné nejenom pro děti, ale taky i pro rodiče a tento faktor se zpětně přenáší do vzájemného vztahu rodič-dítě.

Školní fobie

I když tento název se někdy používá jako synonymum strachu ze školy, v tomto případě jde o odmítání a obav z čehokoliv, co souvisí se školou. Na rozdíl od separační úzkosti obavy jsou spojené přímo s výkonem nebo výsledky ve škole - dítě se bojí přísného učitele, výsledků písemek, zkoušení, atd. a snaží se tomuto prožitku vyhnout vědomými i nevědomými mechanizmy.

Špatné zkušenosti ve škole

Nástup do první třídy nebo přechod na jinou školu je náročným obdobím. Dítě je nucené nejenom zvykat si na jiný režim a pravidla, učit se nové věci, ale také sžít se se svými spolužáky a najít si ve školní skupině svoje místo.

V průběhu tohoto období může potkat špatného učitele, nezapadnout mezi ostatní chováním, vzhledem nebo oblečením, být vystaveno nepřátelskému přístupu, který může vést až k šikaně. Nepříjemné zážitky na sociální úrovni ve třídě a jejich nezvládnutí, mohou vést k tendenci vyhýbat se takovým situacím, co v případě školního kolektivu znamená vyhýbat se školní docházce.

Záškoláctví

Najít hranici mezi "ulejváním" a úzkostní poruchou je často problematické. Jde totiž o (skoro) stejné chování s různou motivací. Děti, které chodí za školu, to dělají, protože chtějí dělat něco jiného než se učit a často vymyslí složitá schémata, aby se škole vyhnuly. Mohou mít ve škole problémy s učením i známkami, ale jejich primárním záměrem není vyhnout se úzkosti. Záškoláctví se navíc objevuje spíš u pubertálních dětí jako způsob vzdoru. Děti, které odmítají do školy jít, protože mají úzkost, bývají častěji premianti třídy, s vysokými nároky na vlastní výkon ve škole.

Co se dá dělat?

Nejdůležitějšími kroky je rozpoznat, že se něco děje, identifikovat příčiny, proč dítě do školy nechce chodit a spolupracovat se školou a dalšími odborníky na řešení problému.

Pokud se strach ze školy projevuje tělesnými obtíži, je první krokem vyloučit fyzickou příčinu zdravotních problémů. Tento krok vám umožní se soustředit na hledání a porozumění toho, co potíže skutečně způsobuje.

Zjistěte informace. Naslouchejte dítěti, když mluví o škole, jestli se v jeho příbězích neobjeví nápověda / klíč k tomu, proč nechce chodit do školy. Promluvte si s třídním učitelem, školním psychologem nebo poradcem o problému a vašich obavách.

Pokud se vám podaří zúžit okruh možných problémů nebo přímo identifikujete, co strach ze školy spouští, vymyslete, společně se školou, plán postupu nebo změn ve školním i domácím prostředí.

Nápady pro školu:

• Vytvořit dobrý a důvěryhodný vztah s dítětem

• Ulehčit ranní vstup do školy tím, že si dítě od rodiče přímo přebírá učitel

• Podpořit sebevědomí dítěte, umožnit mu, aby excelovalo v nějaké aktivitě, ve které je dobré

• Identifikovat aktivity, které má dítě rádo, a které mu naopak vyvolávají úzkost

• Domluvit si systém odměn za určité chování - třeba nálepkami nebo magnetkami na tabuli a začlenit do toho i ostatní děti

• Přizpůsobit zkoušení schopnostem dítěte a v případě podezření na poruchu učení nebo chování poslat dítě k odborníkovi

Nápady na doma:

• Neplánujte zábavné aktivity s ostatními z rodiny, když je dítě ve škole
  
• Podpořte dítě v překonávání strachu postupným vystavováním se situacím, kterých se bojí
• Pokud je náročný odchod a příchod do školy, ať se toho ujme rodič, který zvládá tento proces líp
• Zkuste se domluvit s rodiči jiných dětí, že byste se střídali ve vodění dětí do školy
• Pozvěte spolužáky k sobě, aby se děti mohly pohrát
• Zúčastňujte se aktivit, které pořádá škola
• Přes objetí, odkazy, milá slova ubezpečujte svoje dítě, že je všechno v pořádku
• Čtěte knížky, které podpořují vyjadřování pocitů a emocí
• Mluvte se svými dětmi o tom, jak se mají a co cítí
• V případě problémů v rodině je řešte i za pomoci odborníků
  

Text bh

Foto pixabay